čtvrtek 27. října 2011

Uvědomění

Anoo!... Nejspíš už vám to může lézt na nervy, ale.. zamilovala jsem se! Znovu! JO!

Wow, je to magický! Super pocit. Bohužel vás nejspíš zklamu, není to do člověka, nýbrž do všech malých věcí které denně dělám a začínají se mi líbit.
Jednou ráno (bylo to to včerejší ráno, když jsem se podívala z mé lóže na výhled z okna a v tu chvíli, co mé oko zahlédlo tu studenou mlhu, přála jsem si, aby to byla jen noční můra a abych mohla zavřít, znovu otevřít kukadla a spatřit sluneční paprsky dopadající na můj rozespalý obličej..ale bohužel, některé sny se neplní) jsem se vzbudila a přemýšlela jsem o tom stereotypním režimu, který mám každý den na stole a jedu si podle něj.. Přemýšlela jsem o svém nudném životě. Byla jsem přesvědčená o tom, že je naprosto nezábavný. Že na něm zkrátka není nic zvláštního. Nevím, zda to bylo tím hnusným chladným ranním výhledem, nebo zkrátka tím, že to bylo ráno, ale prostě na mě celý můj způsob života přišel úplně  nezáživný, pustý,zkrátka beze šťávy. Pak na mě ještě dopadla myšlenka o mém velkém den D, ve kterém musím oznámit své velké očekávané rozhodnutí (o kterém se zmiňovat do hloubky nebudu, mám na to právo). A lidé okolo mě mi přišli tak zlí. Spolužáci ve škole..; Kluci..; Parta..;  Skoro jsem si říkala, že nemám ani přátele. Ale pak jsem si vzpomněla na ty lidi, kteří se mi ozvou vždycky když mám přijet domů z intru. Vzpomněla jsem si na ty, kteří mi pomáhají ve chvíli, kdy to nejvíc potřebuji. A pak taky na tu úžasnou část mé rodiny. A na své životní cíle,sny a touhy. Na holky z pokoje 409, zvaném 'U Slepic'...na výlety po škole, které jsme si plánovali. Nemůžu se vzdát věcí, které mám ráda.


Mám ráda to každodenní brouzdání po internetu, hledajíc ty nejúžasnější pictures do mého blogu, každodenní touha po potkání výjimečné osoby, každodenní doufání, že právě dnešek bude můj příznivý den, kdy nastane mimořádná událost a já budu konečně šťastná. Baví mě to, jak každý den dlouho stojím před skříní a rozmýšlím, co si na sebe vezmu a taky to, že pokaždé když si chci vyndat náušnice z krabičky (ve které je mám uskladněné všechny), vypadne mi většina na podlahu. Je hezký, že se naštvu pokaždé, když se mi vybije mobile po jendom či v lepším případě po dvou dnech. Anebo to jak pokaždé přemýšlím. Ten můj způsob myšlení mám na sobě ráda. Ale není to jenom o mně. Jedná se i o ty důležité osůbky okolo mě, bez kterých bych nebyla tím kým jsem a bez kterých bych tohle vůbec nepsala.
Je hezké občas si po ránu pročistit hlavu a večer nebo druhý den o tom znovu popřemýšlet a uvědomit si, co vás drží nad vodou, a že na tom nejste tak špatně. A kdyby jste opravdu už byli na pokraji sebelítosti, vytvořte si důvod proč žít dál. Nebo se na sebe jen tak usmějte, až projdete okolo vitríny obchodu, hned vám bude lépe (má oblíbená teorie:.. o svalu zvaném  risorius, který se používá při usmívání se, a jež vyšle 'šťastné' hormony do vaší řídící centrály,..no a zjednodušeně, máte prostě z ničeho nic dobrou náladu ;)).
A pamatujte, že úsměv otvírá dveře.


neděle 23. října 2011

Hrstka pesimistických myšlenek.. džbán smutku.. za které si můžeš sám..

Když máš nějaký sen, něco, co si z hloubi duše přeješ a jistý jedinec ti to přání pořád jaksi zakazuje mít, zakazuje ti snít, nepodporuje tě a dokola omílá, že je tento sen nereálný, začínáš mu pomalu, ale jistě věřit a vzdávat se tajného přání, jakožto neuskutečnitelné touhy.
..Víš, co je ještě horší, než když za jistou událost, která ti ublížila, může někdo jiný? ..To, že si za všechno můžeš jen ty sám.. Na jednu stranu je dobře, že sis  vědom svých špatných činů. Můžeme říct, že člověk smýšlí racionálně a nevyhýbá se realitě.. Ale je hrozné vědět, že sis ublížil. Že za všechny nepříjemnosti, za všechny rány v srdci, může jen špatné načasování, špatný výběr slov, špatné místo..které jsi určil ty.
Je lehké všechno svádět na ostatní, uvědomit a uznat vlastní chybu je mnohem těžší.
Srdce bolí, a ty si nedokážeš přiznat, že jsi to způsobil ty sám..
..Nechci léčit smutek chlastem, cigaretou a chvilkovou zábavou, po které mám ráno ještě více starostí než večer před ní.. Ale možná by se mi chvíli líbil ten život nezávislosti.. Obléknout si svůdnou košili nechat pár horních knoflíčků rozeplých, k tomu černou sukni a dirkované punčochy, ve kterých bych vklouzla do černých kotníčkovýh bot na vysokém podpatku. Je to prosté, všichni by za mnou slintali, nemusela bych se starat, aby byl o mě zájem. Jenže já tohle nechci, protože bych to nebyla já..
Připusťme si své chyby a nedokonalosti!
Zjednodušení života neřeší problémy!
Mysleme racionálně, dokážeme to!
Čas léčí, ale hudba je medicínou!
Nezapomeň mít rád sám sebe!

Je tak jednoduché o tom všem mluvit..
Konat to bude mnohem těžší. Je to další životní cíl, bez něhož se neobejdu, a  tak i kdyby hora zdolání byla vyšší než Mount Everest,
já ji zdolám a budu lepším člověkem.
Vysoké podpatky a rozeplé knoflíčky u košile si můžete nechat.
Umím upoutat lepším způsobem..

_____________________________________________________

Nástrahy:
  1. JE TO SLAĎOUŠ..
    NEPODLEHNI MU.
  2. Říká se: Užívej si života, nehleď příliš na minulost,
     nemůžeš ji ovlivnit.
    Ale tím, co se stalo v minulosti, můžeš ovlivnit budoucnost!
  3. Nesni už! Přistaň nohama na zemi! Neměj hlavu v oblacích!
    Pfff!..
    Sni!
    Hlavně nepřistávej na Zem!
    Mít hlavu v oblacích je nejlepší způsob,
     jak se odpoutat od každodenního světa!
  4. JUST DON'T FORGET..

úterý 11. října 2011

I WANT, I WANT IT AND I WANT IT!

Zamilovala jsem se!
Nová mánie = foťáčky!
Jsem jimi tak oslněna, že jsem si slíbila, že můj příští úlovek při nákupech bude přívěsek právě s tímto malým symbolem zvěčnění vzpomínek!
NENÍ TO JENOM O DOPLŇKÁCH!
Foťákymám ráda i bez toho aby mi vysely na krku jakožto zpestření outfitu. Focení je činnost, kterou nechci nikdy zanechat, je to nádherné oddechnutí od okolního světa. Koukáte se na obyčejné věci neobyčejným způsobem a snažíte se je lidem předat v té nejhezčí podobě (záleží na tom, co fotíte a na co jste se zaměřili).. Už se  těším až zveřejním svoje vlastní 'díla'.. Uaaah, už aby to tady bylo! Přijde to brzy, zaručuji Vám údiv!


   



 


Don't let them fall..They're full of our memories..I'd like to tell you something..I'd like to love somebody.. I'd like to find sb.. I'd like to meet someone, who will understand me.. Where are you? ..Are you somewhere? ..the last question: Will you find me or will I find you? ..

neděle 2. října 2011

Rihanna bude v Praze!

..a já ji neuvidím. Však je to moje chyba, že jsem si vstupenku nezajistila včas. To víte, na takovou super hvězdu se chce podívat spousta lidí, a je pozdě shánět lístky 3 měsíce před jejím vystoupením (bude se konat 7.12.2011 v O2 aréně). S kámoškou, která je do ní taky blázen (ale dovolím si připustit, že ne do takové míry, jako já!) jsme si plánovali, jak si to užijeme, že ji budeme žádat o podpis.. osobně už jsem přemýšlela, co si na sebe obléknu a jaké boty budou nejpohodlnější, ale zároveň hodící se na tuto akci, která je jedním z mých zatím nesplněných snů. Ale bylo to od nás hloupé, kamarádka ani nevěděla, jestli ji rodiče pustí.. Musím říct, že jsem tohle zklamání čekala! Vždycky to tak dopadne, když je tu Rihanna.. s tím rozdílem, že mi tentokrát máma svolila jít na její koncert. Ah jaká to škoda, ale příště, až tu bude, Vám (i sobě) slibuji, že se tam dostanu!




Rihanna na vystoupení v Brazílii na Nelson Nilson Gymnáziu



Riri na 'scéně' k písničce 'We Found Love' v Norsku




Je stylová ve všem, co si oblékne :P




Lemme show you around!

Je novou tváří spodního prádla Emporio Armani!!!!!!